Strávila jsem více než dvacet let v technickém a výkonově orientovaném prostředí automotive. Začínala jsem v odborných a procesních rolích, postupně jsem přešla do vedení týmů a zodpovědnosti za oddělení, která bylo potřeba stabilizovat, nastavit a propojit. Řešila jsem provozní situace v časovém tlaku, nastavovala systémy a připravovala týmy i další závody na audity. Dlouhé roky jsem se pohybovala v prostředí, kde byl výkon, odpovědnost a tlak běžnou součástí každého dne.

​

Pracovala jsem převážně v mužském kolektivu a ve světě, kde nestačilo být odborně připravená. Bylo potřeba získat respekt, ustát tlak a nést odpovědnost za výsledky, tým i atmosféru v něm. Nebyla to jednoduchá zkušenost, ale byla formující. Naučila mě vidět věci v souvislostech, rychle číst situaci a rozpoznat, kdy problém není tam, kde se na první pohled zdá.

​

Během těch let jsem spolupracovala s velmi různorodými typy osobností — se zkušenými odborníky, mladými studenty na praxi, technicky skvělými specialisty i s těmi, se kterými nebyla spolupráce vždy jednoduchá. Viděla jsem, co s člověkem dělá dlouhodobý tlak, vysoká odpovědnost, loajalita bez hranic i snaha všechno ustát. A také to, že schopnost, výkon a odolnost samy o sobě nestačí. Člověk může dlouho fungovat navenek, a přitom se uvnitř postupně ztrácet.

​

Právě tahle zkušenost je jedním z důvodů, proč dnes rozumím těm, kteří jsou zvyklí držet věci pohromadě, být oporou ostatním a fungovat i v náročných podmínkách — a přesto v určité chvíli začnou cítit, že takhle už dál nechtějí nebo nemohou.

​

Změna mé profesní cesty nepřišla náhle. Předcházelo jí náročné období, které mi velmi jasně ukázalo, že už nechci dál fungovat dosavadním způsobem.

​

Dnes se ve své práci potkávám s těmi, kteří cítí, že jejich dosavadní způsob fungování přestává být udržitelný. Umím vidět souvislosti, pojmenovat to, co bývá pod nánosem tlaku, očekávání a vnitřního chaosu těžko uchopitelné, a vracet věcem jasnost, srozumitelnost a perspektivu. Nevystupuji z pozice člověka, který ví všechno lépe. Spíš vytvářím prostor, ve kterém je možné přestat se v sobě ztrácet a znovu se zorientovat v tom, co je opravdu důležité.

​

Nevěřím na rychlé návody ani univerzální postupy. Věřím v přesné pojmenování, pravdivost, souvislosti a respekt k tomu, že každý člověk je v jiné situaci a potřebuje najít vlastní cestu, ne převzít cizí recept. Ve své práci nabízím strukturu, nadhled a bezpečný prostor bez tlaku. Zároveň ale nechodím kolem věcí po špičkách. Když je potřeba něco pojmenovat, pojmenuji to.

​

Svůj přístup nadále rozvíjím studiem koučinku, komunikace, NLP a dalších psychologicky orientovaných přístupů. Neberu je ale jako nálepku. Jsou pro mě spíš dalším způsobem, jak prohlubovat práci, která u mě vždy stála hlavně na zkušenosti, vnímání souvislostí a respektu k člověku jako celku.

​

Dnes už vím, že síla nemusí znamenat vydržet všechno. Někdy znamená zastavit se včas, přestat dělat věci proti sobě a začít znovu skládat život tak, aby v něm vedle výkonu, odpovědnosti a povinností zůstalo místo i pro člověka samotného.